Readiness score: WHOOP, Garmin, Oura i Apple mají stejný problém

Každé ráno se podívám na zápěstí a WHOOP mi řekne, jak jsem na tom. Zelená — jdi do toho. Červená — odpočívej. Jenže co když to číslo, na kterém stavím celý tréninkový den, nemá tak pevný vědecký základ, jak bych chtěl?

Portál Gadgets & Wearables minulý týden shrnul nepříjemnou realitu: readiness a recovery skóre od WHOOPu, Garminu, Oury i Apple stojí na překvapivě tenké vrstvě důkazů. A týká se to úplně všech.

Co vlastně readiness score měří

Každý výrobce to dělá trochu jinak, ale princip je podobný. Vezmou se surová data — variabilita srdeční frekvence (HRV), klidový tep (RHR), kvalita spánku, teplota kůže — a algoritmus z nich vypočítá jedno číslo. U WHOOPu je to recovery skóre na škále 0–100 %. Garmin tomu říká Body Battery a Training Readiness, Oura má Readiness Score, Apple přišel s Vitals.

Myšlenka je lákavá: místo interpretace pěti různých metrik dostanu jednu odpověď. Jsem ready, nebo ne?

Kde je ten problém

Problém není v samotných senzorech. Optické měření tepu na zápěstí má své limity, ale za poslední roky se výrazně zlepšilo. Potíž je o patro výš — v tom, jak se ze surových dat vaří finální skóre.

Gadgets & Wearables upozorňuje na několik věcí:

• Proprietární algoritmy. Žádný z výrobců plně nezveřejňuje, jak přesně recovery/readiness počítá. WHOOP popisuje vstupy (HRV, RHR, spánek, respirační frekvence), ale váhy a logiku modelu si drží pod pokličkou.
• Málo nezávislých validačních studií. Systematický přehled v Journal of Sports Sciences z roku 2024 konstatoval, že důkazy pro validitu wearable recovery metrik jsou omezené a metodologicky nekonzistentní. Většina existujících studií má malé vzorky nebo je financovaná samotnými výrobci.
• Žádný zlatý standard. Na rozdíl od třeba měření VO2max, kde existuje laboratorní referenční metoda, pro "readiness" žádný objektivní gold standard neexistuje. Jak ověříte, že jste opravdu na 73 % a ne na 68 %?

Tohle se netýká jen WHOOPu. Garmin, Oura i Apple jsou na tom úplně stejně. Nikdo z nich nemá robustní, nezávisle replikované důkazy, že jejich konkrétní skóre spolehlivě predikuje výkon nebo riziko zranění.

Tak to celé zahodit?

Ne. Tady je důležité rozlišovat dvě věci.

Surová data mají hodnotu. Když mi HRV klesne o 20 ms oproti mému 30dennímu průměru a klidový tep vyskočí o 5 tepů, něco se děje. Třeba jsem včera přehnal alkohol, špatně spal, nebo se rozjíždí viróza. Tohle je fyziologický signál, který dává smysl a má oporu v literatuře.

Kompozitní skóre je interpretační vrstva. A ta může být užitečná jako rychlý orientační bod, ale neměl bych ji brát jako lékařský verdikt. Když WHOOP ukáže 38 % recovery, neznamená to, že musím ležet v posteli. Znamená to: podívej se na detail, rozmysli se, poslechni si tělo.

Sám to po dvou letech s WHOOPem vidím takhle: recovery skóre mi pomáhá všimnout si trendů, které bych jinak ignoroval. Ale naučil jsem se neklepat se, když je jednou za čas žluté, přestože se cítím dobře.

Co s tím jako český uživatel

Pár praktických postřehů:

1. Sleduj trendy, ne jednotlivé dny. Jedno ranní číslo je šum. Týdenní průměr je signál.
2. Koukej na surová data. WHOOP je v tomhle fér — HRV, RHR i spánkové fáze jsou v appce přístupné. Nauč se je číst (mám o tom samostatný článek).
3. Nepřestávej poslouchat tělo. Wearable je doplněk, ne náhrada propriocepce. Když se cítíš skvěle a WHOOP říká červenou, zkus lehčí trénink a sleduj, co se stane.
4. Nečekej lékařskou přesnost. Žádný z těchto přístrojů není certifikovaný zdravotnický prostředek pro diagnostiku. A to je fér říct nahlas.

Změnilo to můj pohled na WHOOP?

Upřímně — ne zásadně. Vím, že WHOOP není vědecký přístroj, a nikdy jsem ho tak nebral. Je to nástroj, který mě donutí dívat se na spánek a zátěž systematicky. A v tom je jeho hlavní hodnota.

Ale jsem rád, že se o evidence gapu mluví otevřeně. Tlačí to výrobce k tomu, aby investovali do nezávislého výzkumu. WHOOP ostatně nedávno najal chief medical officer — třeba se dočkáme tvrdších dat.

Do té doby: noste WHOOP, sledujte trendy, ale nezapomeňte občas sundat oči z displeje a zeptat se sami sebe, jak se vlastně cítíte.